Den v Mostaru, orientální klenot Balkánu :)

Jste na dovolené v Chorvatsku nebo se tam chystáte? Pokud budete chtít jeden den, odpoledne nebo pár hodin vypadnout ze všedního dne na pláži, vydejte se do města Mostar v Bosně a Hercegovině. Ocitnete se v orientu a stále budete v Evropě. A můžete se i vykoupat v průzračné řece Neretvě. Cestu na dovolenou si můžete sestavit ,tak aby jste nemuseli jet nudnými rakouskými dálnicemi a můžete jet přes tyto skvělé skvosty, které Balkán ukrývá. 

Ideální cesta :
Praha-Sarajevo, přes Slovensko a Maďarsko. Následně jedna noc v Sarajevu. Druhý den brzy vyjet, dojet do Mostaru (na město Vám stačí pohodlně odpoledne) a k večeru přejet do Chorvatska. 

Domy v okrajových částech města zely prázdnotou a pustly a zarůstaly a na omítkách člověk spatřil zřetelné pozůstatky z ne tak dávných bojů, když jsme do Mostaru před rokem přijeli. Centrum bylo ovšem nádherné, opravené a zapsané na seznam památek UNESCO.

Auto jsme zaparkovali u rozsáhlého muslimského hřbitova a po svých se vydali na procházku. Už první most a vyhlídka z něj nás nadchla. I když bylo až nesnesitelné horko a měli jsme hlad a žízeň, pokračovali jsme dál. Voda nás lákala. Řeka má totiž neuvěřitelně tyrkysovou barvu a můžu prohlásit, že Neretva je nejčistší městská řeka, kterou jsem kdy viděla! Mělo to ale jeden háček, do vody, která se ohřeje na maximálních 13 stupňů nás nikdo nedostal.


Další most, který nás čekal, byl úplně ten nejznámější most v Mostaru (Starý Most). A nečekali jsme, že z 24 metrů budou místní mladí chlapci skákat. Každopádně se na to dobře koukalo. Vždy, když od turistů a přihlížejících vybrali dostatek peněz, vrhli se po nohou do hluboké průzračné řeky. Normální smrtelník by se pravděpodobně zabil nebo dostal zápal plic, ale tito kluci v tom mají velkou praxi a dobře si vydělávají. Prý takto  skládají i zkoušku dospělosti.

 

Po vynikající show nás nohy zavedly do mostarských uliček, na tržnice a do zahrad mešit. Sledovali jsme pouliční umělce a prodejce a užívali si atmosféru dálného východu.
Jeden místní dědeček, kterému podle vzhledu muselo být už nejméně 90 let nám dokonce zatancoval, když se od nás dozvěděl, že pocházíme z České republiky a na závěr mi vyrobil krásný mosazný náramek. Je to krásná vzpomínka.
 

Jedna milá paní nás naštěstí včas upozornila, že se ve městě dost krade, tak abychom si dávali dobrý pozor. Celkově musím podotknout, že lidé byli nesmírně milí a nápomocní.

Nekonečný bazar

Jakmile jsme se z rozpáleného asfaltu ocitli na lesklé kamenné dlažbě, okamžitě nás pohltila jedinečná atmosféra křivolakých uliček, lemovaných titěrnými  krámky, přecpanými bohatým spektrem suvenýrů: od rukodělných výrobků, jako např. koberce, či dřevořezby, až po úděsné kýče.
 

V dílnách se ozývali kladívka kovotepců ( kromě nádobí jsou žádaným artiklem i vázy zhotovené z nábojnic ), kolem restaurací a kaváren se linula směsice lákavých vůní.
Právě tady si můžete vychutnat rozdíl mezi českým "turkem" a pravou tureckou, respektive zde bosenskou, kávou, servírovanou v tradiční džezvě. Pozor, je velmi silná a v těch vedrech mi neudělala moc dobře.

Ačkoli na místním trhu je běžně k dostání domácí rakije, některé  zdejší podniky nenabízeli alkoholické nápoje vůbec. A pokud  trefíte správnou dobu, tak vřavu tržiště zčistajasna přehluší hlas muezzinů z přilehlých minaretů. Řada mešit otevřela své interiéry i "nevěřícím" – stačí pouze zaplatit příslušný vstupní poplatek

Při cestě do Chorvatska jsme minuli několik oblastí, kde bylo zakázáno po cestě zastavovat. Bosna Hercegovina je totiž stále dost zaminovaná. Podél cesty jsou značky s výstrahou, že nemáte vstupovat na nezpevněné povrchy.

Výhled z mešity

Pod mostem se můžete vykoupat, řeka Neretva je krystalově čistá, ale pozor na hady, jednoho jsem ve vodě zahlédla.

Obyvatelé tohoto města jsou velmi věřící, poznáte to při vstupu do mešity. Vstup na vyhlídku v mešitě stojí osm konvertibilních marek (BAM) za osobu (cca 105 českých korun) ale určitě stojí za to. Výstup nahoru je poněkud složitější, mešita je dost úzká, dva lidé se neminou.

Ve městě můžete platit třemi měnami, a to bud místními markami, chorvatskými kunami nebo eurem.

Nad městem na kopci Hum se tyčí velký katolický kříž, který je vysoký 33 m a je vidět z každého místa v Mostaru. Na vyhlídku jsme nedošli, protože jsme večer už museli výt v Chorvatsku ale pevně věřím, že tento výšlap musí být úžasný.

Dost často se bavím s lidmi, kteří na Balkán jezdí a pořád je u nás hodně lidí, kteří nad Bosnou ohrnují nos a bojí se tam jet. Tuhle situaci moc dobře nechápu, protože Bosna je krásná zem, plná úžasné hornaté přírody a milých lidí. Nikdy se mi tam nestalo nic nebezpečného a nikdo nás nechtěl okrást nebo něco podobného.

Kdo z Vás byl v Mostaru?