První den v Jižní Itálii - Neapol

 

Zabývám se od malička cestováním. Mám ráda cestování typu ,,low cost“ při kterém si obvykle sestavuji svůj vlastní program v dané destinaci kam se chystám, hledám si pokud možno nejlevnější letenky a také hotely.

 
Poměrně hodně cestuji po Evropských městech, ale navštěvuji i méně navštěvované země. Naposledy jsem cestovala křížem krážem po Jordánsku a následně pár měsíců poté také po Izraeli. Vím, že význam slova low cost spočívá v ubytování například v hostelech nebo u místních obyvatel, ale tuto formu jsem zatím nevyzkoušela. Každopádně to neznamená, že se na to nechytám.

Dnes bych tu ráda popsala můj poslední výlet za poznáním Jižní Itálie. Byla jsem konkrétně po celou dobu v Neapoli, odkud jsem podnikala různé výlety. Nemohla jsem si nechat uniknout výlet na aktivní sopku Vesuv a také jsem navštívila sousední ostrůvek Capri, což byl asi nejsilnější zážitek z celé cesty. Mimo to jsem procházela nekonečnou spleť neapolských uliček, kde se velmi rychle zamotáte. Není to ovšem na škodu, protože na každém roku je něco nového a zajímavého.

První den.

 

Vidět Neapol a zemřít.

Já jsem tedy po té nezemřela a uchvácena dojmy jsem do teď.

První den byl malinko náročnější. Den před tím jsem musela ještě bohužel do práce, kde jsem musela setrvat až do 21:00 hodin večer, což nebylo úplně ideální, protože jsem musela hned ráno vstávat ve 3 hodiny.

Už jsem na tyhle šílené cesty zvyklá za posledních pár let, takže nebyl pro mě problém vstát v tuto brzkou ranní hodinu a následně se přesunout na letiště. Nechtěli jsme utrácet za drahé parkování na letišti a tak jsme jako obvykle nechali stát auto na Divoké Šárce, což je část Prahy 6. Z této části jezdí autobus přímo na letištní terminál, takže to nebyl vůbec žádný problém. Navíc je tam parkování zcela zdarma.  Mohli jsme auto samozřejmě nechat na nějakém z mnoha parkovišť u letiště (například Goparking), ale přišlo nám to zbytečné.

Na letišti bylo poměrně mrtvo. Taky aby ne v tuto ranní hodinu. Díky mému kontu u Raiffaisen bank mám debetní kartu, která mi umožňuje návštěvu v jejich letištním salonku. Musím říct, že na komfort letištních salonků se velmi rychle zvyká. Navíc, když ho máte úplně zdarma, tak je to obrovská výhoda. Mimo to, že Vás tam kompletně odbaví a zkontrolují a díky tomu nemusí nikde čekat ve frontách, se tam můžete zdarma najíst a napít.  Výhod to má hned několik. Ušetříte za drahé občerstvení na letišti a máte pohodu a klid protože v salonkách není moc lidí. Jediná nevýhoda salonku je, že se otevírá v 5:00 ráno, takže při hodně brzkých odletech ho nemusíte stíhat.

Po příletu na neapolské letiště jsme si koupili lístky na autobus, který jezdí kyvadlově na hlavní vlakové nádraží přímo v centru Neapole. Lístek stojí 5 euro/ jedna osoba. Taxík vyjde přesně dvakrát více. Cestu autobusem vřele doporučuji. Je naštěstí velmi krátká, za nějakých 15 minut maximálně jste hned přímo v centru.

Původní hotel jsme měli mít na okraji Neapole, ale týden před odletem jsme ještě procházeli stránky booking.com a nalezli jsme tam last minute nabídku na ubytování přímo v centru. Nedaleko hlavního nádraží. Brali jsme to všemi deseti. Jednalo se o hotel Best Western Plaza a byl to 4* hotel. Z vlakového nádraží jsme tam došli během 10 minut a do hotelu jsme si uložili naše zavazadla. Když jsme do hotelu došli bylo nějakých 10:00 hodin dopoledne, takže check-in nám neumožnili. Nám to ovšem nevadilo, protože jsme stejně chtěli jít rovnou do Neapole, podívat se na památky a dát si pořádné  italské jídlo.
V hotelu jsme měli v rámci ceny zahrnuty snídaně. Jídlo v hotelu bylo vynikající musím říct. Každý den byly k dispozici čerstvé džusy, mozzarella di Buffala a čerstvé pečivo. Takže pokud se někdy do Neapole vydáte, tento hotel doporučuji.

Nejraději na Itálii mám koncept stejných cen za kafe po celé zemi. Ať jste na jihu nebo severu, všude Vám musí dát espresso za 1 euro.  Ani v té nejmenší a nejchudší kavárničce nedostanete špatnou kávu. V Itálii je vyhlášen zákon, že každý kdo chce vařit kávu, musí mít pákový kávovar. Kávy typu capuccino nebo Latté jsou samozřejmě už dražší, protože na tom platíte navíc to mléko a složitost přípravy.  Kvalita ovšem zůstává všude stejná.

První den jsme si užili velmi dlouhou procházkou po městě. Dopředu jsem si našla několik míst, kam jsme se chtěla podívat. Na seznamu mezi prvními byla Piazza del Plebiscito, což je jedna z nejznámější bazilik ve městě, dalším místem byl pak hrad Castel dell’Ovo tyčící se na pobřeží nedaleko centra, následovala 4 km dlouhá ulice Spacca Napoli a za nimi pak už byly v seznamu méně známá místa. Program jsem také chtěla nechat malinko na náhodě a situaci. Chtěla jsem si především vychutnat atmosféru města, vůně sušených těstovin a rajčat a nejvíc sílu sluníčka a venkovní teplotu vzduchu 16 stupňů. Sluníčko už mi velice chybělo, tak jsem po dobu pobytu každou chvíli byla venku a slunila jsem se.

Docela dost jsme bloudili po městě a hledali jsme tu pravou uličku vedoucí do centra města. Spleť úzkých uliček je typickým znakem Neapole a není problém se zde ztratit. Překvapil mě ale celkový stav města. Na jednu stranu jsem viděla okolo sebe tu a tam luxusní butiky a moderní budovy a na druhé straně bylo celé město, zejména pak některé části, plné černochů prodávajících padělky drahých kabelek, hodinek a brýlí. Každé ráno korzovali po ulicích, za sebou měli po domácku postavené vozíky na kterých byly obrovské vaky čehosi. Bylo zajímavé pozorovat tento chod města, ale na druhou stranu jsem docela litovala místní obyvatele, že musí denně žít mezi tolika přistěhovalci. Říká se, že Jižní Itálii a nejvíce pak Neapol ovládá mafie. Díky tomu se již několikrát do města nasazovali speciální bezpečnostní jednotky. Také tu často stávkují popeláři, což se odráží na velmi znečištěných ulicích. Večer se po ulicích válejí hromady odpadků, kusy nábytků a jídla. Místním to zřejmě nevadilo, jak jsem pozorovala, protože se v tom normálně procházeli. Nicméně to pro mě bylo zcela nepochopitelné ale zároveň mě to fascinovalo a snažila jsem tu celou situaci pochopit.

Naším cílem byla kavárna Caffé Gambrinus v centru (adresa – Piazza Trieste e Tresto), kde mají mít, podle hodnocení, tu nejlepší kávu ve městě. Kavárna je naproti opeře a má opravdu skvělou atmosféru.

Káva tam stojí asi pět euro a počítejte s tím, že je hodně malinká. Ale kde budete mít možnost tu kávu opět ochutnat, že? Za ty peníze rozhodně stála. Ke kávě jsme si dali dortík s lesními jahodami a nejznámější italský dezert Sfogliate, což je jakýsi druh šátečků s riccottou, z listového těsta. Byl moc dobrý a sladký akorát. Ten rozhodně zkuste!

Okolo kavárny je plno památek a já bych ho nazvala takovým historické centrem, takže jsme “zabili” dvě mouchy jednou ranou, i když jsme památky neměli až tolik v plánu. Podívali jsme se i na Via Toledo, což je taková hlavní nákupní ulice v Neapoli, ale na obchody s oblečením tam narazíte všude.

Těšila jsem se na to, že oblečení bude v Itálii hodně levné, a nebudu vědět, co nakoupit dřív, ale ceny mi tak nízké nepřišli. Hodně jsem četla o tom, že ženy vždycky v Neapoli šílí kvůli levnému oblečení. V tomhle ohledu jsem byla zklamaná, ale vůbec mě žádné oblečení v tu chvíli netrápilo.

P.S. V kavárně Gambrinus bylo dokonce již několik velmi známých osobností a naposledy tam byla Angela Merkelová. Informace jsem si načetla v tamním jídelním lístku. Jako zážitek tuto kavárnu opravdu doporučuji každému, kdo Neapol navštíví.

I když je Neapol plná odpadků, místy smrdí a doprava je hrozná, má krásná místa na prozkoumávání. I ta ošklivá místa mají něco do sebe. Zkusili jsme jet vlakem, autobusem i lodí, ale k tomu se dostanu v dalším článku. Automobilová doprava pro mě byla velkým šokem, byla jsem z toho opravdu ve stresu, protože na časté troubení a nedodržování předpisů nejsem zvyklá. Auta si v Neapoli jezdí, jak chtějí a jestli svítí červená, nebo zelená, je nezajímá. Většina aut je odřených, ale za pár hodin si na to zvyknete, a pak na červenou budete chodit “normálně”.

Druhá tvář Neapole  - slunce, moře a luxusní obchody
Castel Nuovo je pomyslným dělícím bodem mezi starou autentickou Neapolí, která nemá přístup k moři, a novou, dražší, Neapolí, která je čistší, klidnější, otevřená k moři a naleznete zde luxusní obchody, hotely a restaurace. Když se díváte na pobřeží od Castel Nuovo na slavný záliv a Vesuv, jako by se vám otevřela další perspektiva – tuto atmosféru již oceňovali angličtí romantici, kteří sem jezdili v rámci Grande tour.

Věděli jste, že pizza Margherita je pojmenováná po královně Markétě, manželce Umberta I.? Jeden neapolský kuchař ji pro královnu upekl už v roce 1889 a vtiskl jí národní barvy. Zelenou (bazalka), bílá (mozzarella) a červenou (rajčata). Pro mě to bylo velmi zajímavé zjištění a asi by mě to samo od sebe nenapadlo.

Sfogliata – po cestě na hlavní náměstí najdete nejen legendární spleť uliček čtvrti Spagnoli, ale navíc na Via Toledo objevíte po levé ruce v nenápadné galerii i krámek „La Sfogliatella Mary“. Právě zde můžete ochutnat nejlepší cukrovinky v Neapoli, pro které je město proslulé. Legendární je zejména „Sfogliata“ – vzdáleně připomínající croissant plněný tvarohem 

Kavárna Gambrinus zvenčí

Slavná bazilika.

My jsme si nijak zvlášť trasu procházky Neapolí neplánovali dopředu. Nicméně skoro na každém rohu je něco zajímavého, ať je to nějaká památka, výhled nebo zajímavá restaurace či obchůdek. Stále je se na co dívat. Musím říct, že neapolské uličky působí na první pohled jako velký zmatek.
I já jsem byla z toho malinko v rozpacích. Uličky jsou opravdu velmi úzké a po stranách jsou zaparkované polorozpadlé skútry a mezi tím normálně projíždějí malá italská auta a vozítka a do toho všeho zmatku přebíhají ulici lidé a děti. Všichni na sebe troubí. Troubí se na chodce, motorky a auta.....na všechno. Už je to tu takový zvyk, ale občas mi to už lezlo krkem. Večer to ve městě žije. Italové jsou takový noční tvorové, takže vylézají z domů až večer. Po půlnoci je ještě město plné a všude hraje hudba a všude se popíjí vínko a spritz. Tahle atmosféra na mě působila opravdu hodně dobře.

Celý večer jsme se procházeli španělskou čtvrtí a dlouhou uličkou SpaccaNapoli a pozorovali jsme ruch kolem sebe.  Doporučuji si dám během návštěvy místní specialitu pizzu Margaritu, která odsud přímo pochází a skoro v každé pizzerii ji dělají opravdu kvalitně z čerstvých místních surovin. Nechybí na ní typická mozzarella di Buffala.

A kam na pizzu zajít?
dle Tripadvisoru je nejlepší pizza v Da Michele, Sorbillo nebo Di Matteo. Já jsem navštívila tu poslední a nemohla jsem si tradiční chuť pizzy vynachválit. Mimo jiné jsou všechny tyto restaurace přímo v centru, takže nemusíte kvůli nim nikam zajíždět na okraj města.

Doporučuji také procházky po nábřeží okolo hradu/pevnosti Castel Nuovo. Z nábřeží jsou totiž výhledy na kouřící sopku Vesuv, což jistě stojí minimálně za pěknou fotku. Na nábřeží se dá půjčit loďka i s kapitánem a můžete si tak projet přístav Neapole a vidět město zase z jiného úhlu. Doporučuji si najít nějakou menší hospůdku u vody a dejte si tam na čerstvém vzduchu aperol spritz s místním pomerančem. Je to úplně jiná chuť!!!! a k tomu se nejlépe hodí salát Caprese.

výhledy na sopku VEsuv

nábřeží...

hospůdka na nábřeží, kde jsme si dali aperol spritz.

kavárna Gambrinus

První den byl až na brzké vstávání perfektní. Užila jsem atmosféru města na plný pecky, dala jsem si místní speciality, což je vždycky pro mě velký zážitek a viděla jsem nejznámější památky? Co víc si mohu přát? Byla jsem přímo v sedmém nebi.



Moje typy pro lepší cestování po Neapoli :

 1. Semafory tu nefungují a pravidla provozu neexistují - musíte se tomu přizpůsobit a klidně začněte přecházet na červenou.

2. dejte si pozor na kapsáře a malé zlodějíky. Je jich tu až moc.

3. italové chtějí zaplatit i za blbou radu v metru, nic jim nedávejte! Získávají peníze snad na všem.

4. nechoďte sami večer vhodně úzkých a temných ulicích, občas je to nebezpečné.

5. vezměte si sebou hotovost, skoro nikde se nedá platit kartou. Bankomaty vydávají peníze až od nějakých částek ( některé minimálně 20 euro, někde jsme viděli i minimum pro výběr 50 euro).

6. Připravte se, že na každém tu maximálně rejžují...


Další článek bude taktéž o Neapoli, ale přesuneme se společně trochu vedle na sopku Vesuv....

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------