Vesuv



Na začátku Února jsem se byla podívat v Jižní Itálii. Mým snem již z dob předchozích byla návštěva Vesuvu.

Tento výlet jsem tam absolvovala během 4 denního pobytu v Neapoli…


Nevím, čím mě tato sopka uchvátila, ale chtěla jsem se tam vždycky podívat.
 Pamatuji si, že před cca 7 lety jsem se dostala náhodně do Neapole, kde nás ubytovali v hotelu s výhledem na Vesuv a ten pohled ráno z balkonu byl omračující….

 Nakonec to překvapení nebylo až tak veliké, ale i tak jsme si jednodenní výlet moc užily. Celkový dojem z lokality mi zničilo ne-málo aspektů, ale o tom se rozepíši až později a budu ráda, když mi napíšete svůj vlastní názor.

 
Vesuv leží nedaleko Neapole, což je obrovská výhoda pro všechny cestovatele, protože až pod vrcholek se dostanete během hodiny. V centru Neapole leží hlavní vlakové nádraží Garibaldi, odkud jezdí přímý vlak směr circumvesuviana do zastávky Ercolano.

 
 



Cesta vlakem není nákladná. Lístek Vás vyjde se zpáteční cestou na 120 Kč ale o to horší je pak vstupné a doprava na sopku samotnou. Vlak Vás vyhodí v městečku na zastávce metra, kde se hned nachází kancelář, kde prodávají lístky na autobus a cena zahrnuje i vstup na sopku.

 

Na osobu pak vyjde lístek přesně 10 Euro. Cena se zdála celkem vysoká, protože samotná cesta autobusem trvá nějakých 10 minutek a na samotném vrcholu už si chodíte sami, jak se Vám zlíbí. Po zakoupení lístku jdete rovnou do přistaveného autobusu, který Vás odveze těsně pod vrchol sopky. Dál už musíte pěšky. Až nahoru je to nějakých 800 metrů, ale cesta vede do prudkého kopce po nezpevněné cestě. Nedoporučuji tam jít v nějakých sandálkách. Na cestě jsou velké kameny, které musíte přeskákat. Není to nic náročného, ale pořádná obuv se vždycky hodí.
 
První věc, která se mi moc nelíbila, byly ty turistické davy, které se nahoru valily proudem, a to ještě nebyla žádná sezona. Nemám ráda tento typ cestování, ale neměli jsme na vybranou.

 Na Vesuv se ještě můžete dostat vlastním zapůjčeným automobilem a nahoře pohodlně zaparkujete. Tím se vyhnete té napálené ceně za dopravu a nejste limitovaní časem. Nám dal řidič hodinu a půl rozchod s tím že, pak se jede hned zpátky. Museli jsme celkem zabrat na tempu při výstupu nahoru, abychom měli čas na prohlídku samotného kráteru, ale vše jsme nakonec stihli.



 
 
 

Stoupající dým ze dna sopky...


Samotný vrchol sopky byl zajímavý. Všude samé skály a vyprahlá krajina. Kráter jsem možná čekala malinko větší, ale i tak to byl krásný panoramatický výhled.
 Nahoře je po cestě hned několik vyhlídek, ze kterých můžete dohlédnout, až na dno sopky odkud vychází dým. Bohužel jsme měli smůlu na počasí. Hned po několika minutách se zatáhla obloha a na okolní krajinu padla mlha, takže v tu ránu bylo po focení.
 V porovnání s El Teide na Kanárských ostrov bych si dovolila říct, že ta španělská sopka je lepší a zajímavější na pohled.
 
Samozřejmě jsem moc ráda, že jsem Vesuv viděla a mohla jsem si prohlédnout Neapolský záliv z ptačího pohledu, ale až taková bomba jak jsem čekala to nebyla. Můžu si odškrtnout další místo, kde jsem byla.
 
Každý z toho ovšem máme jiné pocity, takže to nechci rozhodně nikomu hanit. Určitý zážitek to byl. Byla bych ráda za Vaše osobní pocity a názory.


Cesty vedoucí kolem kráteru...

pohled do kráteru, před tím než se úplně zatáhlo

Pohled na sopku z centra Neapole. Z výšky vypadá možná vyšší než je - 1600 metrů ..
 

Jak jsme si sestavili cestu po Izraeli?


Z mých článků už jistě víte, kam jsem se na začátku března chystala. Byla to dlouho plánovaná cesta po Izraeli. S ohledem na omezené množství dovolené v práci jsme tam strávili pouze jeden týden, což je poměrně málo času na tak rozmanitou a zajímavou zemi plnou památek. Ale i přes tuhle menší překážku jsme si naplánovali cestu tak šikovně abychom toho stihli co nejvíce. Na Izrael jsem se těšila strašně moc. Je to země, kam nejezdí příliš mnoho turistů, ale zároveň je to země, kterápro turisty bohaté zázemí, a to dělá z Izraele opravdu lákavou destinaci. Navíc - co je lepšího než vidět na vlastní oči Betlém, kde se podle Bible narodil Ježíš, nebo vidět slavné Galilejské jezero o kterém se v Bibli také píše ? Říkala jsem si, že možná budu překvapená, nebo naopak zklamaná, třeba to ale po Jordánsku bude další opravdová cestovatelská bomba. Co myslíte?


Doufám, že vás tímto článkem inspiruji a do svaté země vyrazíte taky. V dnešní době rapidně klesají ceny letenek...proč toho nevyužít?
O Izraeli jsem takové již obecné informace ohledně letenek a pobytu psala v minulém článku a tak jestli ještě nevíte, co si s sebou vzít a na co se připravit, tak se podívejte do článku Rady na co se připravit až pojedete do Izraele.

Dnešní článek chci pojmout trošku jinak. 
Chci Vám popsat plán cesty napříč Izraelem tak, abychom toho stihli opravdu hodně...chtěli jsme navštívit všechna nejznámější místa a památky a chtěli jsme se podívat i do hlavního města. Plánovali jsme i koupání v Mrtvému moři. Již dlouho jsme bádali, abychom zvolili ten nejlepší a nejschůdnější (ale zároveň i finančně co nejméně náročný) okruh Izraelem. Nyní již mohu svědomitě říci, že celou dovolenou jsme doladili do posledního puntíčku a tak bych vám tuto finální variantu ráda představila. Poledních pár měsíců jsme procházeli stále dokola webové stránky s ubytováním a hledali jsme co nejlevnější hotely samozřejmě s ohledem na kvalitu a umístění. Chci tu zdůraznit jednu věc. Vím, že mnozí cestovatelé volí cestu ubytování skrz různé levné hostely a ubytovny a snaží se tímto způsobem poznat co nejvíce z místní kultury, ale my jdeme obvykle trochu jinou cestou. Je to mimo jiné i proto, že tentokrát jsme cestovali s rodiči, kteří nikdy nenavštívili blízký východ a jsou trošku skeptičtí vzhledem k obrazu Izraele který vytváří média. Zajistili jsme tedy pohodové apartmány, případně levnější tříhvězdičkové hotely abychom jim pro tuto cestu zajistili za rozumnou cenu kvalitní zázemí. S přítelem jsme jim také chtěli ukázat, že není důvod mít jakékoliv obavy. 

Jak tedy celá cesta probíhala?

1. 
První den byl náročnější, ale to k cestování patří. V jednu hodinu ráno jsme museli nasednout do auta a přesunout se na bratislavské letiště.
O tom, jak jsme sehnali hodně levné letenky ( 2000 Kč/osoba/zpáteční let) jsem již také psala. Z letiště v Bratislavě jsme rovnou letěli do Eilatu. Doporučuji si na letišti zajistit parkování dopředu, pokud tam pojedete autem jako my. Rezervace parkování po celou dobu našeho pobytu nás vyšla na 35 euro. Cesta se ovšem dá naplánovat i jinak. Můžete jet do Bratislavy už den předem (ideálně bez starostí vlakem) a zajistit si tam nějaký hotel a strávit příjemný večer v centru. V 7 hodin ráno odlétá letadlo na jih Izraele. Jedná se o malinké pouštní letiště Ovda vzdálené cca 60 km od Eilatu. Let trvá hruba 4 hodiny, záleží na povětrnostních podmínkách. Z letiště jsme měli zajištěný transfer do Jeruzaléma. Na letišti jsme nasedli do připraveného autobusu, který nás zavezl do Eilatu, kde jsme čekali místo 2-3 hodiny na další autobus celé odpoledne, který pak  jel přímo do Jeruzaléma. Bohužel žádné přímé autobusové spojení mezi letištěm a Jeruzalémem jsme nenašli. Čekání nám umožnilo si dát oběd či první koupání v Rudém moři. Do Jeruzaléma  jsme dorazili asi tak okolo 24:00 hodiny odpolední. Původně jsme mysleli, že budeme mít ještě večer na to si Jeruzalém prohlédnout, ale vzhledem k tomu že jsme přijeli utahaní a nevyspalý, tak se šlo rovnou spát . Hotel se jmenuje Zion a nachází se necelé 2 km od zdi nářků. Šlo o 3-hvězdičkový, velmi pozitivně hodnocený hotel. V tomto hotelu jsme spali 3 noci a jezdili jsme tam odtud na různé strany po Izraeli. 

2.
Druhý den si šli vyzvednout auto v autopůjčovně Hertz. Auto jsme měli objednané na dva dny (hlavně z toho důvodu, že o šabatu - tedy po pátečním západu slunce až do sobotního západu slunce - auto není komu vrátit - všechny obchody jsou zavřené. Jedná se o menší auto, které ovšem pro 4 lidi bohatě stačí. Cena se pohybovala okolo 1000 korun za jeden den+ benzín, který jsme tam projezdili. První den jsme se vydali k Mrtvému moři a cestou do pevnosti Masada. Masada je jedna z nejnavštěvovanějších památek v Izraeli. Je to pevnost zapsaná na seznamu památek UNESCO a je z ní výhled na celé Mrtvé moře a ještě dál do Jordánska. U Mrtvého moře je spousta krásných veřejných pláží. Na internetu je spousta tipů na různé pláže podél celého pobřeží. Stačí si jen vybrat tu, která se vám bude líbit nejvíce. 
Cestou zpět jsme se ještě podívali do Ein Gedi, což je izraelský národní park obklopený krásnou přírodou. a doporučuji ho opravdu všem! Večer jsme strávili v Jeruzalémě. V Jeruzalémě jsme chtěli během tří dnů stihnout určitě všechny hlavní památky, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Bohužel na Chrámovou horu jsme šli až ten poslední třetí den ráno a byla tam taková dlouhá fronta před vstupem a nahoru nás nakonec ani nepustili. Z toho jsme byly zklamaní, ale aspoň máme důvod se do Izraele vrátit...
V centru Jeruzaléma je toho ale k vidění nepřeberné množství - je tam například i arménská čtvrť, kam jsem se nakonec podívala, protože se tu dá koupit krásná arménská keramika nebo třeba ochutnat arménské jídlo.

3. 
Prioritou pro tento den byla návštěva Betléma. Jedinou nevýhodou tohoto výletu je, že do Betléma nesmíte jet vypůjčeným autem protože jde o palestinské území. Do Betléma jezdí nicméně přímé autobusové linky. Izraelci od toho turisty odrazují, protože žijí ve velkém nepřátelství vůči Palestincům, ale my jsme byly naopak že jsme to zažili a viděli. Betlém není velký. Chrám narození Ježíška se dá projít během hodinky. Někdy tam bývají dlouhé fronty před vstupem, takže to je jediné na co se musíte připravit. Vstup je dobrovolný a můžete si uvnitř sáhnout na místo, kde je Ježíšek údajně narodil.... 

Po návštěvě Betléma jsme do Jeruzaléma dorazili poměrně brzo odpoledne, takže jsme se vydali na nákupy na orientální bazary uprostřed starého města. To bylo něco pro mě... 

4.
Den čtvrtý jsme se přesunuli  vlakem do Haify (přestupuje se v Tel Avivu) a cesta trvá necelé dvě hodinky. Lístky vyjdou na 300 Kč pro jednoho. Jede se velmi moderními vlaky, takže cesta ubíhá rychle. Haifa je jedna z nejhezčích měst Izraele. Jsou tam snad nejkrásnější parky. Do Haify jsme dojeli až odpoledne...takže potom jsme si ji už v klidu prošli pěšky 

5. 
Pátý den máme opět objednané auto z půjčovny. V Haifě naše potřeby nejlépe splnila autopůjčovna Sixt, kde automobil stojí podobně jako v Jeruzalémě okolo 1000 Kč. Důležité je, že v obou autopůjčovnách máme v pojištění zahrnutou nulovou spoluúčast takže kdyby se s autem cokoliv stalo, nic by nás to nestálo (respektive nám částku strženou z kreditní karty vrátí pojišťovna). Tento den jsme si projeli Golanské výšiny. Jde o severní území Izraele, která jsou dodnes předtem sporu mezi Izraelem a Sýrií. Jde z vojenského hlediska o strategickou hornatou oblast, kterou Izrael ovládá od roku 1967 po takzvané šestidenní válce. My jsme vyjeli autem na horu Bental. Na hoře Bental je vyhlídka odkud je vidět až do Sýrie a Libanonu. Hora Bental se nachází přímo na sporných hranicích se Sýrií. Situace je zde však i přesto poměrně bezpečná. Bental byl pro mě zajímavost číslo jedna. Cestou zpátky jsme navštívili Galilejské jezero, které je obrovské. Místní specialitou jsou ryby Svatého Jakuba, ke kterým se váže pověst a tyto ryby se podávají snad v každé restauraci podél jezera.

Na zpáteční cestě  jsme ještě navštívili město Narareth. Zde se podle Bible dozvěděla panna Marie od  archanděla Gabriela, že porodí syna Ježíše. Mimo jiné se v tomto městě nachází velký a známý arabský trh, který mě lákal asi ze všeho nejvíce. Miluji totiž vůně arabských trhů, kde si mohu zakoupit snad jakékoliv orientální koření.

6. 
Celý šestý den jsme měli vyhrazený na prohlídku Haify, nebo jsme se případně mohli ještě jednou zajet podívat do Nazaretu (autobusem) pokud by jsme tamnestihli něco projít či navštívit předešlý den. Haifa je úplně největší izraelské město. Ani Tel Aviv jako hlavní město není větší. Je to moderní průmyslové město. Kdysi zde na pobřeží končil i ropovod z Iráku z kterého se ropa dovážela dále do celé Evropy. Zajímavostí je svatyně Bába a celé centrum náboženství Baháí. Co je Baháí jsem nevěděla. Až chytrá Wikipedie mi to prozradila:

Víra Bahá'í (někdy též označována jako „bahaismus“) je nezávislé světové monoteistické náboženství. Jejím zakladatelem je Bahá'u'lláh (1817–1892), který je Bahá'í věřícími považován za posledního z řady Božích Poslů, jako byli AbrahámMojžíšBuddhaKršnaZarathuštraKristusMohamed.

Pro mě však ještě zajímavější, než samotné náboženství je nádherný park, kde je tato svatyně umístěná.
Pozor, dovnitř pouští pouze s průvodcem a nesmíte mít na sobě žádné vyzývavé oblečení.Spíše je lepší si vzít dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty. 

7.
 Sedmý dem jsme se přesunuli  do hlavního města. Ráno jsme ještě vrátili auto z autopůjčovny, vyzvedli jsme rodiče v apartmánu a vlakem jsme opět jeli do Tel Avivu.
Tel Aviv je obrovské moderní velkoměsto plné mrakodrapů a skleněných budov.Je tam hodně kontrastů a hodně přistěhovalců. Po celé jeho délce se táhnou bílé veřejné pláže, kde se můžete kdykoliv schladit ve Středozemním moři. Je zde 5 kilometrů dlouhá plážová promenáda do které vložila izraelská vláda spoustu peněz. Největším parkem Tel Avivu je park Jarkon, který denně navštěvují tisíce lidí. V parku koncertoval například Elton John, Michael Jackson či Madonna. Ve městě se dá půjčit za symbolický poplatek elektrokolo, kterým se snadno a rychle dostanete z bodu A do bodu B. Skrz celé město vede hustá síť cyklistických stezek. Celé město se mi líbilo, ale znovu bych tam nemusela, protože na Jeruzalém to prostě nemá. V Tel Avivu je jediné historické místo a tou je Jaffa vedle centra. Je to maličké, ale pěkné....prohlídku jsme zvládli během dvou hodin. 

8.
Osmý dem jsme měli  ještě celý k dispozici na prohlížení hlavního města a večer okolo 17té hodiny jsme se museli přesunout na izraelské letiště Ben Gurion a tam odtud jsme letěli večerním vnitrostátním letem na jih do Eilatu, kde jsme měli následně volno celý večer. V Eilatu jsem již byla minulý rok. Nebyla jsem tam dlouho, ale během těch pár hodin jsem si na toto město udělala svůj obrázek. Jde zaprvé o velké letovisko, kde je opravdu hodně turistů, převážně z Ruska. Je zde velký počet luxusních hotelů a luxusních butiků, které se rozprostírají po celé přímořské promenádě a i mimo hlavní sezónu v listopadu zde bylo opravdu hodně turistů. Eilat leží hned vedle hranice s Jordánskem, Saudskou Arábií a Egyptem. Nabízí se tedy zajímavá možnost spojit výlet do Izraele například s jednodenním výletem do jordánské Petry. Je třeba ale v tomto případě počítat nejen s poplatkem za Jordánské vízum, ale i s poplatky za opuštění Izraele a následně Jordánska, a také s výrazně vyšší cenou vstupného do Petry. Lepší varianta tedy je si na Jordánsko vyhradit alespoň 5 dní.

9. 
Devátý den je zároveň posledním dnem naší cesty. Po snídani jsme se opět autobusovým transferem přesunuli na letiště Ovda a letěli jsme zpět na bratislavské letiště, kde na nás  čekalo zaparkované naše auto a jeli jsme směr ČR....

P.S.
mojí smůlou bylo, že náš let byl opožděn o nějakých 6 hodin, takže jsme nakonec celý den strávili poflakováním na letišti a do Bratislavy jsme se dostali až k ránu....musela jsem volat do práce, že druhý den nepřijdu, protože ještě cesta z Bratislavy nám zabrala nejméně 4 hodiny. 

m, že není možný sem narvat všechny informace ohledně naší cesty. I přes to jsem se snažila popsat celou naší cestu do posledního detailu. Budu ráda, když mu tu budete sdílet i Vaše zkušenosti a rady nebo poznatky z cesty do Izraele....

 

 
Přibližná mapa naší cesty po Izraeli. Od jihu až na Sever a zpět.

Mapa cesty po Golanských výšinách. Kudy chceme přibližně jet. Je dost možné, že naše plány ještě trošku pozměníme, ale více se poté dozvíte z aktuálních článků z konkrétních tripů.




Výsledek obrázku pro izrael


ostrov Capri za jeden den


Kdo nemá letní byt na tomhle poetickém ostrově, ten není v Hollywoodu nic. Dobře, to přeháním — podobně jako městečko Sorrento je ale Capri taková malá italská Amerika, na rozdíl od Neapole klidná, upravená, kýčovitě pěkňoučká a samozřejmě drahá.
Lodě mezi Neapolí a Capri vyplouvají co hodinu. Pokud chcete aspoň na jedné cestě ušetřit, přivstaňte si a vyplujte s trajektem společnosti Caremar z Calata Porta di Massa (severovýchodně od přístavu hlavního). Bude vás to stát jen 12,70 euro, zatímco běžná cena za plavbu s hydrofoily je mezi 17 a 19 euro.

Výhled z lodi je krásný. Vidíte jak pobřeží Neapole, tak Capri. Pohled na Capri z moře je nejkrásnější ze všech a troufám si říct, že žádný jiný pohled přímo z ostrova není tak hezký, jako právě z lodi


Moře je krásně čisté a domečky na Capri jsou barevné a hodně podobné těm v Possitanu. Pokud se ale budete chtít koupat, moc pláží na Capri nenajdete. Proto si raději najděte pláž předem, ať rovnou víte, kam máte jít. Ostrov je totiž skalnatý a moc přístupů do vody tam není. My jsme byli na pláži hned vedle přístavu, kde je sice malá, ale hezká pláž a hlavně je zadarmo. Nicméně jarní počasí a nižší teploty nám nedovolili se koupat, takže jsme se nechali alespoň unášet nádhernými pohledy na azurově modré moře.

Kde se najíst? Mám pro vás tip

Takových krásných uliček je na Capri nespočet. Capri má půvabnou přírodu, luxusní hotely i obchody a proto se tam většina turistů jezdí podívat na jeden den, stejně jako my. Pokud chcete na Capri jíst, doporučuji zajít do nějáké zapadlé restaurace, protože ty přímo v centru jsou dost drahé.
My jsme narazili na restauraci Verginiello, kde jsme si dali domácí těstoviny s rajčatovou omáčkou. Těstoviny byli ty nejlepší, co jsme kdy jedla a výhled jsme měli přímo na město. Za jedno jídlo jsme tam dali okolo 10 euro a za láhev vody 2 eura.

Poznávacím znamením v celé Kampánii jsou citróny. Rostou doslova všude a chutnají jinak, než u nás. Řekla bych, že jsou o dost sladší. Citrónové pití, zmrzlinu i mýdla ve tvaru citrónu, nebo citrónový alkohol najdete všude.

A jakou formu přepravy po ostrově jsme si vybrali? Šli jsme rovnou do toho nejšílenějšího, do skútru.  Hned u přístavy má půjčovnu místní chlapík, který má rodinou půjčovnu a nabízí motorky za přívětivé ceny - 40 euro / jeden den.
Navíc okolo půjčení nejsou zbytečné formality, což se nám líbilo. Ukázali jsme pouze, že máme platný řidičský průkaz, podepsali jsme fakturu a mohli jsme hned vyjet do spleti ulic!!! 
Capri je na orientaci velmi jednoduché, protože má jen dvě hlavní silnice. Nepotřebujete žádnou navigaci. Prostě jen jedete.
Z Capri se během 10 minut dostanete do Anacapri a pokud pojedete až na samý konec cesty, dojedete k úžasnému majáku, který se tyčí nad útesy. Stojí to za ty nádherné fotky. Po cestě se Vám postupně ukazují dech beroucí výhledy. 

Parkování na Capri je pro motorky velmi levné. 
Parkovali jsme asi na 3 parkovištích a všude jsme platili 50 centů za dvě hodiny. 

Po cestě můžete navštívit místa, kam by jste se s žádným průvodcem se nepodívali. To je obrovská výhoda. Máte naprostou svobodu. 


Capri bylo velmi barevné a i přes to, že byl konec Ledna to tam vypadalo jak u nás v Dubnu. Sluníčko už mělo pěknou sílu takže jsme se i příjemně ohřáli. 


Doporučuji procházku starým centrem Anacapri. Jsou tam moc hezké a romantické uličky. Občas jsem si připadala jako v nějakém malém bludišti. V těch uličkách jsme narazili na malý obchod se zeleninou a ovocem, kde prodávala stará babička a nás nenapadlo nic lepšího, než si to ovoce koupit. Musím říct, že jsme udělali dobře protože lepší pomeranče, citrony a rajčata jsem dlouho nejedla. Tak sladké a plné šťávy se u nás nikde nekoupí. 

Druhý den jsme si to vše vezla v batohu s sebou na letiště a modlila jsem se celou dobu, aby mi na to na letišti nepřišli. 



Typickým znakem ostrova jsou místní citrony. Pěstují se opravdu všude. Občané je mají na malých zahrádkách stejně jako mi pěstujeme jablka nebo švestky. Každý tam má doma nejméně malý květináč s těmito voňavými plody. Citrony tady rostou do velkým velikostí a line se z nich velmi příjemná vůně - jako když nastrouháte citronovou kůru. Nebyli by to Italové, kdyby ty citrony nějak nezpeněžili. Na ostrově se z nich vyrábí limoncello, což je destilát z citronů. V Anacapri je přímo malá prodejnička a můžete si tam zakoupit všemožné citronové produkty od kosmetiky až po alkohol. 







Moře je krásně čisté a domečky na Capri jsou barevné a hodně podobné těm v Possitanu. Pokud se ale budete chtít koupat, moc pláží na Capri nenajdete. Proto si raději najděte pláž předem, ať rovnou víte, kam máte jít. Ostrov je totiž skalnatý a moc přístupů do vody tam není. My jsme byli na pláži hned vedle přístavu, kde je sice malá, ale hezká pláž a hlavně je zadarmo. Leželi jsme na kamenech a krmili jsme racky. Jsou tam totiž všude. Já jsme se jich dokonce i bála, protože létají hodně blízko.